Poslanecká sněmovna

03.05.2016Dominik Krejčí

Sněmovna se bohužel dlouhodobě netěší vysoké důvěře občanů. Mnozí po zkušenostech s pravicovými stranami v minulých deseti letech očekávali velké změny s příchodem podnikatelů a jejich politických projektů do politiky. Stal se pravý opak. V tomto i v minulém volebním období jsme byli na půdě sněmovny především díky Věcem veřejným a nově hnutí ANO svědky projednávání řady kontroverzních kauz. Aktuálně to je aféra Čapí hnízdo, tedy jeden z celé řady střetů zájmů Andreje Babiše.

Pohled veřejnosti na sněmovní práci kromě kauz nepochybně zhoršují také obstrukce a nevhodné vyjadřování některých zákonodárců v průběhu dlouhých, ale pro demokracii naprosto klíčových diskusí. Hnutí ANO proto dlouhodobě usiluje o změnu jednacího řádu, jež by vedla k omezení diskuze a „efektivnějšímu“ přijímání zákonů. Právě v tom tkví největší nebezpečí pro náš ústavní systém. Věci se nemají rozhodovat jednomyslně a rychleji, zvlášť vezmeme-li v potaz, že mají dopad na život milionů občanů. Jsme společenství lidí s osobitými problémy a potřebami, a taková má být i politika. Jsem rád, že sociální demokracie na půdě sněmovny úspěšně brání jakémukoliv omezování demokracie, protože veřejná diskuse o návrzích zákonů z dílny ministerstev má probíhat právě zde.

Strana ze svého středu nalezla vhodného představitele na funkci předsedy sněmovny, a to Jana Hamáčka, který představuje garanci zachování demokratických hodnot a prosazení vládního programu na půdě sněmovny. Zdá se být po polovině volebního období a desítkách mezinárodních cest zkušeným diplomatem. Právě na něm spočívá tíha sto jedenácti vládních poslanců, kteří tvoří klíčovou většinu pro úspěch legislativního procesu. O to víc jsem rád, že tato tíha stojí na sociálním demokratovi, který se ztotožňuje s jedním z otců české demokracie T. G. Masarykem, který po jeho vzoru hledá poctivou a rozumnou aktivní politiku, a kterému nedělá problém vést s kýmkoliv věcný dialog.

Před sněmovnou stojí výzva do konce volebního období prosadit ještě mnoho důležitých zákonů. Doufám, že na dosavadní a budoucí úspěchy v podobě zákonů, které prokazatelně zlepšují situaci obyvatel České republiky, budou voliči myslet i v dalších volbách a nebudou podléhat nátlaku extremistů, rádoby líbivým heslům populistů a vábení pravicových stran, které se v minulých letech systému parlamentní demokracie v očích mnoha obyvatel zcela zprofanovaly.

PS PČR