Vysvědčení pro vládu Bohuslava Sobotky

Máme-li hodnotit vládu vedenou sociálnědemokratickým premiérem, nelze začít bez trochy historických připomenutí. Heslo sociální demokracie před sněmovními volbami slibovalo dobře fungující stát. Volební kampaň se nesla v duchu hesel zaměřených na podporu udržitelného hospodářského růstu, na investice s cílem tvořit nová pracovní místa, na stále lepší a lepší veřejné služby. Sociální demokracie slíbila prosadit fungující bezpečnostní politiku, školství i sociální služby, efektivní výběr daní a zlepšení chodu státní správy. Programově se tehdy nejsilnější opoziční strana zaměřila na seniory a rodiny s dětmi.

Navzdory vládnutí se dvěma koaličními partnery je Sobotkova vláda úspěšná co do plnění volebních slibů. Za dva roky se podařilo nejen otevřít legislativní proces vedoucí ke zlepšení podmínek obyvatel naší země, ale mnohá opatření se již stihla zrealizovat. Premiér si je jako ostřílený profesionální politik vědom odkazu nejstarší domácí politické strany, kterou ostatně ve vládě reprezentuje, a snaží se přinášet do procesu vládnutí solidaritu a participaci.

tu a participaci. Pro první jmenovaný princip hovoří prosazení zvýšení minimální mzdy na 9 900 korun od ledna letošního roku, zrušení poplatků ve zdravotnictví a snížení DPH na léky, přičemž opomenout nemůžeme ani snížení sazby v případě knih. Toto symbolické přitakání kultuře a emancipaci člověka vychází již ze samé podstaty demokratické levice. Zvýšily se penze a platy u vybraných profesí. Životní úroveň roste také díky úspěšně snižované nezaměstnanosti, která v posledním čtvrtletí roku 2015 klesla na 5,7 %. Evidujeme tak po Německu druhý nejnižší stupeň nezaměstnanosti v Evropské unii.

Velké plus si zaslouží vláda za zastavení pokusu o přerozdělení prostředků lidí soukromým penzijním fondům alias autoritářský (a navíc pravicový!) pokus o reformu sociálních systémů. Řeč je samozřejmě o zrušeném důchodovém pilíři. Pro penzijní reformu Sobotkova vláda ustavila komisi, která má tyto otázky řešit. Bohužel, zatím bez jasného a srozumitelného sdělení, ve kterém by vláda mladým lidem vysvětlila, co pro ně chystá.

Co ale mladí lidé jistě ocení, je schválení zákona o státní službě. Nejenže jsme to „dlužili“ Evropské unii, ale zejména sami sobě, protože jde o nástroj, který dokáže velmi významně omezit korupci v České republice. Index jejího vnímání se mimochodem od nástupu současného kabinetu zlepšuje.

Vláda přinesla naší zemi politickou stabilitu. Důvěra ve vládu měřena srovnáním s těmi minulými se výrazně zvýšila. Jen zrušení zákona o církevních restitucích se nepodařilo, ale zato se snad podařilo vládě vysvětlit proč. Souhrnně vláda vládne a není zatížena vleklými spory uvnitř koalice. Zdá se, že nebýt enfant terrible Babiše, vše by bylo ideální.

Premiérovi rozhodně nelze upřít snahu o širokou participaci občanů na záležitostech veřejného zájmu. Podporuje občanský sektor a aktivizmus, stejně jako nejrůznější spolky fungující vedle vlastní politické strany. Příjemnou změnou je určitě návrat k řádnému sociálnímu dialogu, vláda věnuje pozornost tripartitě a naslouchá hlasu odborů. Přes ujištění jejich předáků, že mohou protestovat i proti sociálním demokratům, lze konstatovat, že se tak doposavad nestalo. I to je dobrým vysvědčením svého druhu.

Ačkoliv sociální demokracie jako systémová strana podporuje zastupitelskou demokracii, nebojí se do tohoto systému vnášet i prvky demokracie přímé, např. dlouhodobou podporou zákona o obecném referendu. Nicméně tento zákon se zatím protlačit nepodařilo a je otázkou, zda řádnému dokončení schvalovacího kolečka nezabrání prezident. Jak nás učí historie – a tento výrok je dohledatelný – Zeman se již v minulosti, konkrétně 21. ledna 1992, nechal slyšet, že „třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt“.

Právě vztahy s Hradem nejsou zrovna na vrcholu pomyslného žebříčku Sobotkových úspěchů, nicméně vinu zde nelze spatřovat na straně premiéra, tedy, pomineme-li historickou paměť pana prezidenta, která je zřejmě zdrojem pro jeho tu a tamní okopávání. Nepřijatelné a daleko za hranou ležící výroky na veřejných fórech v čele s tím o kalašnikovech, kterými se lze zbavit premiéra, snáší předseda vlády s nadhledem, který mu můžeme jen závidět. Přitom se nebojí v případě potřeby ohradit i ostřeji, byť stále kultivovaně, což u jinak stoicky klidného premiéra je příjemná a vítaná změna.

Vládu je nutné též ocenit za progresivní přístup k vládním opatřením. Ve vládě zasedají ženy, a i když jich není polovina, je to přeci jenom výrazný posun. Sám premiér několikrát veřejně podpořil feministické hnutí a v čele ministerstva práce a sociálních věcí i ministerstva školství působí progresivní političky. Z těchto resortů zní hlasy na podporu slaďování rodinného a pracovního života, což ilustruje plán na budování nových kapacit předškolních zařízení, intenzivnější podpora rodin s dětmi obecně či inkluze v základních školách. Tu přitom nepředstavuje pouze inkluze tělesně či mentálně znevýhodněných žáků, ale rovněž žáků znevýhodněných sociálně. S tou se setkáváme v podobě sociálních obědů ve školních jídelnách. Když už jsme u těch progresivních témat – vláda by mohla ještě trochu více „zezelenat“, protože skloňování sousloví „životní prostředí“ a jeho ochrana, to není něco, co bychom z úst premiéra slyšeli příliš často.

Nesmíme zapomínat na zahraničí přesah naší politiky, zejména na fakt, že Česká republika předsedá skupině V4. V dobách řešení migrační krize na evropských půdách hájil český premiér zájmy země tím, že odmítl kvóty pro přerozdělování uprchlíků, ačkoliv byl s tímto postojem v evropském měřítku v menšině. Pomoci se ale vláda nevyhýbá, posíláme posily do zemí, kde o ně stojí, přijali jsme dobrovolně křesťanské uprchlíky. Plusové body patří premiérovi za vznesení otázky dodržování lidských práv v Turecku a v Číně a za mírnění hysterie a populismu, kterých se zcela hloupě a neomaleně dopouštějí různí politikové včetně těch nejvyšších.

Premiér ČR Bohuslav Sobotka (ČSSD)