S klidem proti strachu a nenávisti

07.09.2015Radek Hlaváček
Mladí sociální demokraté se vyjadřují k tématu i v pořadu Politické spektrum na ČT 24 - video ZDE.

Jsme Mladí sociální demokraté. Vybrali jsme si spolkovou činnost, abychom osvětovou činností šířili naší vizi tolerantní a solidární společnosti. Lidé nás po právu vnímají jako budoucí generaci politiků. Celkem pochopitelně se nás proto v posledních dnech a týdnech ptají, co bychom udělali pro řešení současné migrační situace. Neodpovídáme populisticky. Našim hlavním cílem je uklidnit vášně a jednat vždy racionálně.

Zrychlená doba přeje stručnosti. Jedna z aktuálně nejpopulárnějších forem předávání informací, tedy tweetování, je toho důkazem. Nevejde se tvé sdělení pod sto čtyřicet znaků? Buď stručnější. A politici? Byť je demokracie především o diskusi, upovídanosti pšenka nekvete. Nemůžeme se proto divit, že se Andrej Babiš vyžívá v ostrých a krátkých prohlášeních, které pak velmi často bere zpět. A prezident Zeman? Ten je taky, jak ho dobře známe, se vším velmi rychle hotov. Co se týče migrace, tam si dokonce notuje se svým předchůdcem Václavem Klausem a jeho zcela novou xenofobní peticí.

Jednoduchá sdělení však jen těžko obsáhnou řešení tak složitého problému, jako je současná migrační situace. Populisté jsou si toho plně vědomi. Jejich návrhy, které tu nabádají k uzavření hranic, nejlépe pak armádou, jiné k zničení Islámského státu, jsou užitečné tak maximálně jim samotným ve sbírání laciných politických bodů. Babiš, Konvička, Okamura i další ukazují, že jim o skutečné řešení nejde, jde jim o zář reflektorů a lajky na Facebooku.

Je potřeba si uvědomit, že řešení samozřejmě existuje, jen není pro média ani zdaleka tak senzační, jako zcela absurdní Babišův návrh na zapojení vojsk NATO. Jsem rád, že sociální demokracie se neuchyluje k laciným proklamacím a místo toho k celému problému přistupuje racionálně (viz stanovisko ČSSD zde).

Krize totiž, a to je třeba zdůraznit, ani v nejmenším nepadá na právní vakuum. Členské státy Evropské unie, jejich vlády a ústřední orgány disponují dostatečnými právními nástroji a funkčním rámcem, vymezeným od úrovně mezinárodního práva k prováděcím podzákonným normám, který se postupně vytvářel převážně od dob druhé světové války. Pokud budeme tato pravidla dodržovat, vynucovat jejich dodržování a s ohledem na vývoj situace je racionálně upravovat, Evropa zvládne migrační situaci a, což se nebojím říct, vyjde z ní posílena.

Nejvyšší hodnotou je pro nás bezpečnost obyvatel České republiky, jejíž zajištění je ostatně jednou ze základních úloh státu. Obavy o schopnost příslušných orgánů udržet krok v oblasti boje s kriminalitou či mezinárodním zločinem, zejména pak terorismem, nejsou absolutně namístě, neboť situace je na tuzemské i nadnárodní úrovni pečlivě monitorována. Vyjde-li najevo, že je to třeba, stát bezodkladně bezpečnostní složky posílí.

Primárním cílem veškerého úsilí musí být samozřejmě uklidnění situace na Blízkém východě. To však může trvat roky i desítky let. Do té doby je potřeba v koordinaci s partnery v Evropské unii i třetími zeměmi usilovat o řešení aktuálních problémů, vyplývajících z migrační situace. Žádný stát nemusí přijímat ekonomické migranty. Pokud však osoby prchají před válkou, terorem a násilnostmi, jsou to uprchlíci, a těm je třeba po dobu nezbytně nutnou solidárně pomáhat, a to prostřednictvím azylu či doplňkové ochrany. Naše země je v současné době jednoznačně tranzitním státem, kde migranti o azyl nežádají, vždyť od počátku roku evidujeme přes sedm set žádostí, což vychází v průměru na mírný nárůst oproti loňskému roku. Berme to jako výzvu k tomu, abychom nyní pomohli ostatním, zapojili se do řešení problému a předvedli západním zemím, že víme, co to je solidarita. 

Přednostně je třeba účinně pomáhat v třetích zemích, zejména pak prostřednictvím podpory činnosti Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Pomoc směřujme do zemí, kam míří hlavní migrační proud – tedy do zemí sousedících se Sýrií. V Libanonu se v současné době nachází 1,1 milionu osob žádajících o mezinárodní ochranu a další již žádosti podávat nemohou, neboť tyto osoby tvoří čtvrtinu veškerého obyvatelstva této země. V Turecku žije v táborech přibližně dva miliony uprchlíků, mnoho jich hostí i Jordánsko či Irák. Polovinu těchto osob tvoří ženy, více než polovinu děti. Tyto státy již více uprchlíků nepojmou, a to ani, když jim zaplatíme. To nás však nezbavuje povinnosti pomáhat těmto zemím postarat se o stávající množství osob v nouzi. Jedině tak předejdeme tomu, aby před bídou prchali směrem do Evropy.

Současně je třeba účinně bojovat s nelegální migrací a organizovaným převaděčstvím. Od ledna tohoto roku policie zadržela na našem území přes tři tisíce migrantů bez platných dokladů. Je třeba rozšířit pobytové kontroly, důsledněji kontrolovat pozemní komunikace. Pokud dojde k situaci, kdy daná osoba nesplní pravidla pro udělení azylu, je třeba jí vrátit zpět do výchozí země. Asistujme s dobrovolnými návraty, posilme nástroje k realizaci správního vyhoštění. Na celoevropské úrovni je potřeba rozbíjet převaděčské gangy, a to i plošným zpřísněním trestního postihu za trestné činy související s nelegálním překračováním hranic a obchodem s lidmi. Nikdy však nedopusťme, aby zanikl výdobytek evropské integrace, tedy prostor volného pohybu osob. Udržme Schengenský prostor. 

Ty cizince, kterým přiznáme po právu ochranu před hrůzami války, přivítejme. Chtějí u nás pracovat a žít důstojný život. Není jediný důvod, proč by se nemohli zařadit po bok půl miliónu ostatních cizinců, kteří legálně žijí v České republice. Důsledně monitorujme jejich integraci do společnosti, pomáhejme jim prostřednictvím regionálních integračních center, překonávejme společně jazykovou bariéru. Ukažme jim vlídnou tvář.

Samotné azylové řízení může být na tuzemské i evropské úrovni kvalitnější. Pokud budeme schopni dodržovat závazky v této oblasti a vyžadovat jejich dodržování od našich partnerů, otevřeme cestu k racionálním úpravám současného systému. Zpřesněme podmínky útěkové detence, abychom nemuseli zavírat nelegální migranty do táborů z jiných než skutečně závažných důvodů, neberme jim v 21. století mobily a vyřizujme jejich žádosti přednostně v případě, že pocházejí ze zemí prokazatelně postižených konfliktem. Současně je třeba otevřít diskusi o posílení právních možností legálního vstupu žadatelů o mezinárodní ochranu na území Evropy. Je třeba se smířit s tím, že zemí naděje nejsou aktuálně vstupní země Schengenského prostoru, ba dokonce ani Česká republika. Dovolme proto migrantům prostřednictvím humanitárních víz přímo žádat o azyl či doplňkovou ochranu v zemích, kam míří, a směřujme pomoc se zvládnutím náporu především tam. Podpořme rovněž slučování rodin a případně i promyšlenou legální migraci. 

Každý člověk by si měl uvědomit, že podporuje-li populisty a extremisty s jejich jednoduchými řešeními, vyčleňuje se z okruhu slušných a racionálně uvažujících lidí. Výše uvedená řešení představují právě to, co si dnešní doba žádá nejvíce – promyšlený a klidný přístup k problému, který je řešitelný i bez radikálních kroků. Je potřeba se bránit rostoucímu populismu i nenávisti některých skupin osob vůči nevinným a pomoc hledajícím lidem. Je třeba upozorňovat na lidské hyeny, které se neštítí přát veřejně druhým smrt, a v neposlední řadě také kritizovat hon médií na senzace, které vykreslují situaci v daleko černějších barvách, než jak tomu ve skutečnosti je. 

Je jasné, že celá řada zájmových skupin bude současnou situaci zneužívat. O to větší výzva je to pro nás, mladé politiky a političky, a politiky obecně, abychom zachovali klid a prezentovali jasná a konkrétní řešení a bojovali proti šíření paniky.